Samotné tvorbě šperku vždy předchází dlouhá fáze příprav. Nejde jen to nákup surovin, ale hlavně o přípravy šperkaře samotného na tvoření. Šperkař do své tvorby (tak jako každý jiný) vkládá svou energii a tvoří vědomou bytost, která podle toho, v jakém rozpoložení byl (a také podle jeho úrovně vědomí), je schopná být průvodcem tomu, kdo šperk nosí. Když jsem bez nálady, nemohu logicky tvořit. Když se cítím pod psa, neměla bych se ke svému pracovnímu prostoru ani přiblížit. Abych byla způsobilá dělat svou práci dobře či ještě lépe, „nezbývá“ mi než dbát o své energetické pole, neustále rozšiřovat nejen své znalosti o minerálech a řemeslné dovednosti, ale hlavně své vědomí jako takové.
Mnoho lidí, kteří dělají šperky z minerálů prohlašuje, že minerály do šperků pečlivě vybírá. To ale dělá každý, když nejsou kritéria výběru nastavena energetickým potenciálem minerálů, síto tvoří estetika. Pečlivý výběr je tedy nezbytnost, není to cnost nebo přidaná hodnota.
Lidé, kteří mají tvůrčí povolání, jsou svým způsobem závislí na tom, jestli jsou právě naladění na tvoření, jestli mají inspiraci či nemají. Toto se nedá naplánovat, ale je možné žít tak, aby inspirace nebyla mimo dosah kvůli těžkým energiím kolem nás.
Každý ze šperkařů (i jiných umělců a vlastně lidí obecně) má svou vlastní cestu, jak udržovat své energetické pole v „dobré“ formě. Nebudu zde rozepisovat různé návody, jak čistit energetické pole své i prostoru, ve kterém tvoříme. Mně osobně nejvíce vyhovuje selenit na očistu mé aury a na očistu prostoru vykuřovadla všeho druhu. Pravidelně také nechám krystaly harmonizovat moje čakry, obzvlášť tehdy, když cítím, že nejsem ve své „kůži“. Pro příznivé pracovní prostředí jsou také výborné solné lampy, které uvolňují záporné ionty, a i když to procházku v přírodě nenahradí, velmi to prospívá toku inspirace.
Naladit se na tvoření nutně neznamená, že mám každý krok naplánovaný, že dřív, než vezmu kámen do ruky vím, co z něj vytvořím. To, na co se ladím, je podstata, kterou chci do šperku promítnout. A někdy svým vědomím ani podstatu nevidím, dokud není šperk hotový. To, co považuji za důležité je, dokázat se otevřít tvůrčímu procesu natolik, až nic ve vás mu nebrání. Přesně existovat každé „musí to vypadat takto“, „tahle je to špatně“, „tohle se klientce nebude líbit“. Tvůrčí procesy, které sahají hlouběji než jen na to, co je zjevné (tím myslím estetické) nehledí na to, co se bude komu líbit, ale co přesně ten dotyčný/ta dotyčná potřebuje právě teď.
Tvoření šperků je vlastně channeling, jen místo slov, kterými se překládá poselství, používáme kovy, minerály, dřevo či jiné hmoty. Je důležité utišit své ego a svou mysl a naslouchat svému nitru, ze kterého přichází to, co má být stvořeno. Pokud má mít tvoření co největší hloubku, je potřeba si být vědom/a toho, jakými procesy procházíme a plně se jim otevřít.
Tereza Stropnická
Alchymie šperků 
Zanechat odpověď